Létáníčko v KRNAPu
       fotograf: Zbyněk Adam
       text : Milan Zika

V sobotu se vracím s rodinkou z Velký Úpy a užívám si posledních paprsků „inverzního“ sluníčka, který vyčarovalo na horách nádhernej tejden. Sotva se ponořím u Nový Paky do šíleného mlíka už spřádám plán, jak toho využít i letecky. Telefonát během nedělního dopoledne Zbynďovi a už to jede. Startujem v 13:30. Rychle vytahujeme Zephyra z hangáru, doplníme palivo a já se už rychtuju za knipl, Zbynďa ještě ověřuje, jak dopadla schůze letištní rady, ale já už jsem duchem ve vzduchu. Naposledy s Andulkou jsem si lítání moc neužili, sněhové přeháňky nás po 30 minutách poslali definitivně na zem a to se psal datum 19.11! Takže jsem pevně doufal, že dnes nejenže vyléčím absťák, ale taky si spravím apetýt.
Zbyněk konečně nasedá, juknem ještě na pytel, jasnej výchoďák přímo na dráhu. Úkony napřeskáčku, ale komplet a už si to ženem dráhou nula devět. Letadlo se lehce nadnese, srovnám a čekám na rychlost, která je nám udělena vzápětí, jo 80 kobyl od rotaxu dělá svý a to máme ještě novou třílistou vrtuli.
Zbynďa nahazuje udičku: „Tak kam?“.
Nejde nevyužít: „Někam to do Krkonoš, možná do ADIZu, co Sněžka?“, říkám nesměle.
„Není problém, tak dem na to!“
Počasí je dobré, ale viditelnost nic moc, Jičín nás vítá kouřmem a dál je to ještě horší. Moje nadšení mě opouští, snad se i na horách počasí nezměnilo. To už ale poskakujeme nad duchnou a otevírá se nám nádherném pohled. Příkrov nízké oblačnosti až k úpatím a nad tím vším Krkonoše v plné kráse. Viditelnost snad 50 kliláků. To už je pod námi Vrchlabí a končí sranda.
„Tak si požádej o vstup do ADIZu.“, říká s ledovým klidem Zbyněk.
Je ve mně malá dušička, radiokorespondenci jsem se učil jako slovíčka na ruštinu, 5 minut před zkoušením L. No nic, deme na to.
„ Praha Informejšn, Oskar Kilo Kilo Juniform Golf tři tři, dobrý den“, soukám ze sebe strojeně.
„Oskar Juniform Golf tři tři, dávejte.“, odpovídá příjemný ženský hlas.
Teď to nezvorat: „ Žádám povolení do ADIZ, momentální poloha Vrchlabí, vstup očekávám v jedna pět v prostoru Černé hory, dále směr Sněžka, dále na západ po státní hranici, výstup Desná.“
„ Odpovídač nemáte?“
Kruci, jasně že jsem zapomněl: „Odpovídač zapnut, nastaven na sedm nula nula nula.“
„Povoleno Černá hora, Sněžka, podél státní hranice, výstupní bod Desná, výstup nahlaste. Kvé en há jedna nula tři nula.“
Paráda, teď to ještě zopakovat, nic nepoplíst, doladit vejškoměr a cesta je otevřená. Fotíme jak zjednaný, řízení si střídavě předáváme, abychom se mohli kochat a stejné je to s foťákem, jde z ruky do ruky, podle toho, kdo má výhled na lepší „panorámata“. Na úrovni Sněžky stáčíme na západ a sledujeme fantastický pohled na Luční boudu a Kozí Hřbety. Navíc se nám v dáli zjevuje Ještěd. Ne, nejde to, musíme udělat ještě jedno kolečko a ten pohled si vrýt do paměti.
Nad Špindlem se obdivujeme místním sjezdovkám narvaným k prasknutí, i když z ptačí perspektivy to rozhodně nevypadá tak dramaticky. Hromovka, Černá, Medvědín, hotel Horal – známá to místa teď poznávám i ze vzduchu. Letíme dál, Jizerky a s nimi Desná. Lidé na sjezdovce nám nadšeně mávají a Zbyněk bere řízení a ostrou sestupnou spirálou se dostáváme hodně nízko. Všichni přestali lyžovat a věnují nám pozornost – nízký průlet, zamávání a dál na trasu. Vlastně ne, musíme ohlásit výstup, ale ani info ani terén se nám neozývají, jsme zřejmě v nějakém mrtvém bodě. No nic, pokračujeme dále, nádherně nasvícenému Ještědu nemůžeme odolat. Po levém křídle Jablonec, vpravo Liberec a před námi snad nejhezčí výšková stavba v republice. Dodnes nechápu, jak se něco podobného mohlo podařit v sedmdesátých letech minulého století za vlády komančů.
Dvojitý oblet, jednou to samozřejmě nestačí a hurá domů. Vysílačka už funguje, ale příjem je pořád slabý – nakonec na terén sdělíme, co jsme měli na srdci a pokračujeme přes Mnichovo Hradiště, Mladou Boleslav a Benátky do Milovic. V Boleslavi si ještě požádáme o nízký průlet a předvedeme se v celé kráse posádce rolující Cessny. Trochu narcisticky si myslím, že na nás musel bejt pěknej pohled.

Nedělní polítáníčko jak vystřižený z leteckého žurnálu. Není nic lepšího než zažít takovouhle vizuální leteckou masturbaci s instruktorem v kabině, přece jenom
jistota je jistota. Zbynďo, díky!

Milan Zika

Fotogalerie


kontakt kurzy kde létáme výcviková letadla fotogalerie předpověď počasí ke stažení odkazy funfly.cz