O nás

Alespoň jednou za život si každý z nás přál se vznést do oblak, nebo si představoval že létá. Mně se ta představa nejenom stále vracela, ale začal jsem ji postupně přetvářet do reálu. Když pominu že jsem ,,učil“ na půdě létat kity tátových modelů dopravních letadel, skoky na deštníku ze sloupku vrat našeho domu, tak jako opravdový první kontakt se vzduchem byl v patnácti letech let AN-2 takzvanou ,,Andulou“ a následně seskok z 600 metrů. No to bylo něco! Pak jich ještě pár následovalo. No ale než takový seskok si můžete dát, to potřebujete letadlo, piloty, povolení od náčelníka, brigády a pak se nakonec zjistí, že váš prastrýc byl za války v Anglii atd. a je po. Ale když se chce tak to jde. Kamarád Gagi (přezdívku dostal po Gagarinovi) mi za 1500 Kč nechal rogalo, přečetl jsem si ,,instruktážní“ knihu od Štěpána Macharta ,,Lidé s křídli netopírů“ a s Vestecké hůrky jsem se rozeběhl a letěl, ale opravdu letěl až do půlky pole pod hůrku. To byla taková dávka do žil…, že už nebylo ůniku a začal se mi žjvot točit jenom kolem létání. Trabantem s křídlem na střeše jsem objíížděl kopce, z kterých by se dalo letět o něco delší dobu. Aby si to člověk trochu více užil. Třeba na Ranou u Loun jsem byl schopen vynést rogalo a následně sletět osmkrát za den. Přidal jsem k tomu létání na motorovém rogalu a to už šlo létat ve dvojím a sdílet tu radost a pohled na zem z výšky. Pak jsem zjistil že se dá také soutěžit a že se pořádá mistrovství republiky a tak jsem si to zase ještě o to zpestřil. Po pár soutěžních letech jsem se propracoval do repre týmu a díky tomu jsme sbírali zkušenosti po světě.A protože se to kamarádům také líbilo začal jsem je po absolvování instruktorského kurzu učit.

Proč létat s námi

Sníh nás nezastaví! Létáme celoročně.